Beatrice/Merlia

15. března 2013 v 18:49 | Beck
Vaše přezdívka: Rose
Blog: rpg-vampireacademy.blog.cz
Jméno a příjmení: Beatrice/Merlia
Rasa: Siréna- vůdce

Věk: nepřišlo jí důležité to počítat
Číslo domu, ve kterém budete bydlet: Dům č. 2
Povaha: Má něco jako rozdvojenou osobnost. V lidské podobě to nejhodnější a nejlaskavější stvoření, které chodí po zemi. Snaží se pomáhat druhým i na úkor vlastních potřeb a tužeb. Kdykoliv ji potkáte, uvidíte na její tváři sladký úsměv. Někdy ji chytne nálada, kdy prostě rejpe do ostatních. Přitom se většinou culí jako sluníčko, takže její poznámky nemůžou být brány za urážlivé. Dokáže vás svou dobrou náladou nakazit, že se usmíváte, i když už nejste v její přítomnosti. Časem zjistíte, že je až příliš ukecaná, zvědavá a bláznivá. Nebojí se přijít za cizími bytostmi a začít se s nimi jen tak bavit. Někdy se chová jako rozjařené dítě, ne jako vůdkyně, která má za sebou několik tisíciletí života. V podobě sirény má úplně jinou povahu. Na první pohled pořád vypadá nevinně, něžně, přátelsky… ale opak je pravdou. Její nálady se mění častěji než letní počasí, je naprosto slepě přesvědčená o své dokonalosti a nesnese jakýkoliv zpochybnění její autority. Málokdy někomu pomůže - na povrch vyplave její sobecké já. Jediný co chce, je ukojení vlastního chtíče. Bytosti, které ji znají jenom jako sirénu, říkají, že má srdce z kusu ledu. Co spojuje obě její osobnosti, je paličatost a fakt, že má vlastní hlavu a rozum, takže si do svého života nenechá od nikoho kecat. Je upřímná a tvrdohlavá a jedná impulzivně.
Záliby: Na prvním místě má pečování o svou krásu. Je to hluboko zakořeněný zvyk všech sirén, které prostě musí vypadat dokonale, nic menšího nesnesou. Takže si vydrží hodiny česat vlasy, nebo si dělat řasové zábaly atd. Těsně za první místo - na druhé - patří zabíjení spojené s rozkoší. Je to něco, co si neodpustí, i kdyby se chtěla změnit a být "dobrá holka". Miluje sbírání perel, když čeká, až se škeble otevře a na ni vykoukne čistě bílý nebo barevný poklad. Kvůli tomu co je, je nejlepší zpěvačka. Má neuvěřitelně přitažlivý hlas, i když mluví, ale když zpívá, nikdo nemůže odolat. Její písně jsou většinou smutné, ale i tak vábivé. Pochytila i spoustu lidských aktivit, ale ty nestojí za zmínku.
Historie: Nemluví o době, kdy se narodila, ten rok můžeme označit jen jako X. Jediné, co by o téhle době prozradila je, že na světě byly sirény málo rozšířeným druhem. Přesto, že je rozená siréna, vychovávali ji obyčejné lidské bytosti. Jednoho dne, kdy se slunce již chystalo ulehnout, a na zem dopadaly poslední zlatavé paprsky, našel mladý muž na pláži opuštěné novorozeně. Měl dobré srdce a tak vzal dítě k nim do vesnice. Jako kdyby je na první pohled očarovala, si dívenku hned zamilovali. Starali se o ni všichni obyvatelé vesnice, ne jen jedna rodina. Společně jí vybrali jméno Beatrice, což znamená "přinášející štěstí". Brali ji jako zázrak z nebes, byla jejich nadějí v nelehkých dnech. Beatrice bylo těžké od ostatních dětí rozlišit - když nepočítáme vzhledovou stránku, kdy je každý něčím výjimečný. Chovala se naprosto stejně, ať už ji skoro uctívali, nebo její kořeny sahaly do úplně jiné rasy. Jen jedna věc na ní byla odlišná. Nenáviděla moře. Nikdy nešla blíž než na nejvzdálenější okraj pláže. Nenavštěvovala moře jen kvůli špatnému pocitu, který z něj cítila, jiný důvod neznala. Bylo jí 16 let, když si s vrstevníky i staršími dětmi hrála na útesech. Za celý svůj život byla moři nejblíže. Bavili se, dováděli… a neuvědomovali si, co dělají. Beatrice se dostala moc blízko k okraji útesu, utíkala před chlapcem, který ji honil. Bylo šero, stmívalo se, a oni se nedívali pod nohy. Oba dva spadli z útesů do ledové mořské vody. Ostatní to viděli, ale než doběhli ke kraji, spolkla je masivní vlna. Mladík po chvíli vyplaval nad hladinu, kolem něj se šířila a zabarvovala vodu krev. Nepochybně byl mrtvý. Mysleli si, že Beatrice potkal stejný osud, jen že jí voda stáhla hlouběji. To co po její smrti nastalo ve vesnici, se dá nazvat panikou. Lidé si mysleli, že se k nim Bohové obrátili zády. Mezitím Beatrice bojovala s vlastním strachem před novým já. Poprvé za život se jí nohy změnily v ploutev a byla z toho k smrti vyděšená. Když se uklidnila, chtěla se vrátit domů, ale s ploutví to nešlo. Nepřišla na kouzlo, jak získat zpět nohy. Proto vysedávala na kamenech pod útesem a křičela o pomoc. Nikdo ji neslyšel. Všichni vesničané, kteří ji milovali, se báli hněvu bohů a k moři se nepřibližovali. Postupem času se z volání o pomoc, staly smutné písně, které zpívala noc co noc. Ve dne se ukrývala pod mořskou hladinou, protože jí přílišné záření slunce nebylo moc příjemné. Uplynulo pár let, když se k pobřeží znovu přiblížili lidi. Byli to ti, s kterými si té noci hrála, ale o několik let starší. Když viděla, jak jsou šťastní, zatím co ona byla opuštěná, jak ten kůl v plotě, zahořel v ní vztek a nenávist. Ovládána emocemi je všechny svým zpěvem přilákala do moře a zabila je. Na druhý den ji přepadly výčitky a černé svědomí. Rozhodla se od místa, kde vyrůstala odpoutat a prozkoumat oceán. Nemohla tam zůstat. Navíc doufala, že potká někoho, jako je ona. Marně. Aby nebyla pořád tak sama, vysedávala na útesech blízko přístavů, nebo námořních cest, kudy pluly lodě. Lákala námořníky k sobě, ale měla čisté úmysly. Jen nechtěla být pořád sama. Ale když už je měla na dosah ruky, neovládla svůj chtíč a pomalou krutou smrtí bez známek nějakého citu je pozabíjela. Žila tak hodně dlouho. Zabíjení jí působilo rozkoš, krátila si dlouhé chvíle, vykonávala mstu… prostě pro to měla spoustu vysvětlení. Ale nemohla přenést přes zkažené srdce, co se s nevinou Beatrice stalo, proto si sama zvolila jméno Merlia, které jí připadá nevinné - stejně jak se na první pohled tato bytost zdá být - ale nemá s ním spojené vzpomínky. Merlia se stala postrachem i těch nejobávanějších pirátů. Několik desítek let před Kristem, potkala další sirénu Toru. Byla mladá a nezkušená. Merlia ji zaučila a dovolila jí zůstat s ní. Tora ji zase naučila, jak získat nohy. Bylo to snadné, Merlia by na to sama určitě taky přišla, jen kdyby se o to snažila. Od svých neúspěšných pokusů krátce po přeměně to vzdala a nezabývala se tím. Vždyť na druhou stranu oceán byl překrásný, kdo by v něm nechtěl žít? Nebyl zkažený jako lidský svět. S nohama se Merlie vrátila její lidská stránka. Na souši si zase říkala Beatrice a jako Beatrice se i zamilovala do pohledného mladíka Edwarda, který její lásku opětoval. Bylo by to jako z pohádky, kdyby jí Tora nezáviděla a nechtěla Edwarda získat pro sebe. Svedla ho svým specifickým kouzlem sirén, které na něm Beatrice (Merlia) neuplatňovala. Nemohla se dívat, jak je její láska s jinou a oba je připravila o život. Znovu se tak odřízla od společnosti. Zpočátku jí t nevadilo, ale když nenávist zmrzla, připadala si zase osamělá. Od Tory věděla, že byla přeměněná jinou sirénou, že se tak nenarodila. Proto se rozhodla vytvořit si vlastní sirény, co jí budou poslouchat. Dlouho nevěděla jak na to, ale nevzdala to a nakonec se stala matkou drtivé většiny všech sirén na světě. Už nebyla sama, ale pořád to nebylo ona. Byla známá, byla respektovaná, byla milovaná… ale nestačilo jí to. Nakonec se rozhodla pro změnu na nějaký čas zakotvit v Dark Forestu. Nejsou tu žádní lidé, kterých má až po krk. Jen spousta různých ras, jiných bytostí, o kterých si lidi myslí, že jsou zrůdy tak jako ona. Uvidí se, co nového tohle místo přinese, co ona přinese mu, jak dlouho zde bude žít…
Galerie:
Jako siréna:





Dům

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ☮Alča☮ ☮Alča☮ | Web | 15. března 2013 v 18:59 | Reagovat

woow, má naprosto úžasné vlasy :-D :D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama